Přežvýkavci mají určitou kapacitu chránit se proti škodlivým účinkům mykotoxinů díky určité detoxikační schopnosti některých bachorových mikroorganismů. Nicméně v moderním chovu dojnic je mnohem rychlejší pasáž krmiva bachorem krav, čímž zbývá pro bachorové mikroorganismy méně času na detoxikaci. V kombinaci s vyšším příjmem krmiva to pravděpodobně znamená, že naše krávy se nemohou chránit svými přirozenými obrannými mechanismy tak, jak se často předpokládá.

Škodlivé účinky mykotoxinů nezačínají v metabolismu zvířat, ale přímo u bachorové flóry, kde negativně ovlivňují účinnost a produktivitu fermentačních procesů v bachoru. Ve skutečnosti jsou v praxi jen zřídka pozorovány klinické příznaky mykotoxikóz, ale v každém případě postupně dochází ke snížení užitkovosti, ať již ke snížení produkce mléka, zhoršení reprodukčních ukazatelů dojnic, vyššímu výskytu kulhání nebo mastitid.

Většina zemí stanovuje přísné limity pro aflatoxiny v mléce, ovšem legislativní pozornost se nevěnuje dalším důležitým skupinám mykotoxinů, které mohou významně ovlivňovat ziskovost chovu a zdraví a welfare zvířat. Mezi nejdůležitější skupiny mykotoxinů, které se u přežvýkavců sledují, patří:

• Trichoteceny, včetně dobře známých mykotoxinů jako DON (deoxynivalenol, vomitoxin)
• Zearalenon
• Námelové alkaloidy